Bez kalhotek k večeři

Tomášovi bylo devětačtyřicet a navrhoval interiéry. Uměl se celé odpoledne hádat o odstín dřeva, světlo nad jídelním stolem a o to, jestli má být pohovka o sedm centimetrů vlevo. Na seznamce ale po dvou týdnech psaní s Klárou zjistil, že existují věci, které se naplánovat nedají. Kláře bylo pětačtyřicet, pracovala jako fyzioterapeutka a měla zvláštní talent napsat jednu větu, po které člověk deset minut nevěděl, co odpovědět. V pátek mu přišla zpráva: "V sedm u hotelu. Černé šaty. A jednu věc nechám doma." Tomáš napsal jen: "Deštník?" Odpověděla: "Kalhotky. Ale líbí se mi, že myslíš prakticky."

V restauraci vypadala přesně tak, jak si ji nepředstavoval. To ho potěšilo. Černé šaty byly jednoduché, vlasy měla stažené a místo svůdného nástupu si objednala minerálku a začala se smát jeho košili. "Architekt interiérů a vezme si tohle?" zeptala se. "Nejsem architekt." "Ještě horší. Takže za to nemůže titul." Během první hodiny se jí ani jednou nedotkl. Klára si toho všimla. "Ty se nechceš přesvědčit, jestli jsem nelhala?" "Chci. Jen nechci promarnit to, že vím, že bych mohl." Na okamžik přestala žertovat. Pod stolem mu potom položila špičku boty na kotník. "Tak tohle bylo nebezpečně dobré."

Když dopili víno, nevzal ji za ruku. Jen se zeptal: "Nahoru?" Klára přikývla. Ve výtahu stáli vedle sebe a zrcadlo proti nim bylo skoro neslušně upřímné. Tomáš viděl její profil, lehce pootevřené rty i to, jak se na něj dívá, aniž otočila hlavu. V šestém patře zmáčkla tlačítko STOP. Výtah zpomalil. "Máš asi třicet vteřin," řekla. Políbil ji. Ne prudce. Jednou rukou ji chytil za zátylek, druhou položil na bok a nechal ji, aby poslední centimetry udělala sama. Klára ho přitáhla blíž. Když se jeho dlaň posunula po stehně pod lem šatů, tiše vydechla. Zastavil se vysoko, ale ještě ne tam, kam oba mysleli. "Třicet vteřin," připomněl jí. "Nenávidím přesné muže." Znovu spustila výtah.

V pokoji odložila kabelku a otočila se k němu. "Tak ukaž, co umí muž, který dvě hodiny jen mluví." Tomáš k ní došel, ale místo aby jí svlékl šaty, rozepnul jí jen sponu ve vlasech. Pak náušnice. Jednu po druhé položil na stolek. "Tohle je předehra?" "Ne. Kontrola kvality." Usmála se, ale už méně jistě. Políbil ji pod uchem, na krku, na rameni. Prsty jí pomalu přejel po zádech a našel zip. Stáhl ho jen do poloviny. Klára se nadechla. "Ty to děláš schválně." "Ano." "Dobře. Tak pokračuj." Šaty sklouzly na zem. Pod nimi měla jen podprsenku a podpatky. Tomáš se na ni chvíli jen díval. "Něco řekni." "Přemýšlím, jestli ti mám poděkovat za poctivost v korespondenci." Rozesmála se. A právě v tom smíchu ji znovu políbil.

Tentokrát už pomalejší nebyl. Dlaněmi jí přejel přes boky, přitáhl si ji k sobě a nechal ji cítit, jak moc na něj celý večer působila. Klára mu rozepnula košili a neobtěžovala se s knoflíky příliš opatrně. Když se jeho ústa přesunula na její prsa, zaklonila hlavu a sevřela mu vlasy. Tomáš ji posadil na kraj postele, klekl si před ni a rozevřel jí kolena. Na chvíli se na něj podívala skoro provokativně. Pak přestala. Jazykem ji nejdřív dráždil zlehka, jako by zkoušel její reakce, a když pochopil rytmus jejího dechu, přestal experimentovat. Klára se opřela o ruce, podpatky mu zůstaly vedle boků a po chvíli už mu sama položila dlaň na zátylek. "Teď nepřestávej." Nepřestal. Když vyvrcholila, sevřela stehna kolem jeho ramen a chvíli jen seděla se zavřenýma očima. Pak se podívala dolů. "Takže interiéry?" "Hlavně práce s prostorem."

Stáhla ho k sobě na postel. Teď už vedla ona. Svlékla ho, obkročmo si na něj sedla a chvíli ho jen líbala, jako by mu vracela všechno čekání z restaurace. Když ho vzala do ruky, Tomáš se poprvé za celý večer přestal tvářit, že má situaci pod kontrolou. Klára si toho všimla. "Tak tohle si zapamatuju." Pak se nad něj zvedla a pomalu si ho do sebe pustila. Oba na okamžik zůstali bez pohybu. Ne kvůli efektu. Protože někdy je první vteřina spojení silnější než všechno, co přijde potom. Klára se začala pohybovat sama, nejdřív pomalu, potom rychleji. Tomáš jí položil ruce na boky, ale nesnažil se ji řídit. Až když se k němu sklonila a zašeptala: "Teď ty," otočil ji pod sebe.

Nebyl jemný tak, jak si lidé jemnost někdy pletou s opatrností. Byl pozorný. Vnímal, kdy se její tělo napjalo, kdy chtěla víc, kdy zpomalit a kdy už vůbec ne. Změnil úhel, zvedl jí jednu nohu a Klára vykřikla tak překvapeně, že se oba na okamžik rozesmáli. "Tohle sis někde nastudoval?" vydechla. "Ano. Anatomii." "Lháři." Přitáhla si ho zpátky a políbila ho. Když znovu vyvrcholila, tentokrát už bez snahy zůstat potichu, Tomáš zpomalil. Klára ho však chytila za boky. "Ne. Ještě ne." Tak nepřestal. Až o chvíli později zůstali vedle sebe, zadýchaní a příliš spokojení na inteligentní rozhovor.

Klára se po několika minutách natáhla pro sklenici vody. "Víš, co je na tom nejhorší?" zeptala se. Tomáš zavrtěl hlavou. "Že jsem si celé dva týdny myslela, že nejvíc sexy na tobě bude to psaní." "A není?" "Ne." Napila se a podala mu sklenici. "Ale určitě v něm pokračuj. Je dobré mít nějakou nevinnou zálibu." Tomáš se podíval na její černé šaty na podlaze a potom na podpatky, které jako jediné přežily celý večer na správném místě. "A ty příště?" zeptal se. "Co necháš doma?" Klára se usmála. "Příště nechám doma instrukce. Chci vědět, co vymyslíš sám."