Druhý stresor
Hana si po rozvodu slíbila, že už nebude organizovat život za dva. Jenže i nové štěstí může nenápadně začít připomínat další povinnost.
Přišla mu zpráva od Radka: „Tak co podnikneme o víkendu?“ Hana ji četla ve frontě u lékárny. V jedné ruce držela seznam pro maminku, v druhé nákupní tašku. Od rána už vyřešila porouchanou myčku, odvoz mladšího syna na nádraží a otázku, kdo má zaplatit vyúčtování za plyn.
Radka měla ráda. Po rozvodu se jí líbilo, jak umí vyprávět a jak se s ním dá zasmát. Jenže během posledních měsíců na ni nenápadně přenesl organizaci všeho, co měli dělat spolu.
„Mně je to jedno, vyber ty,“ říkal, když se rozhodovalo o restauraci. „Ty víš líp, co se ti bude líbit,“ odpovídal na otázku, kam jet. Když se ztratili na výletě, podal jí telefon s mapou. Nikdy nic přímo nevyžadoval. Všechno jí prostě nechával.
V sobotu seděli u něj na balkoně. Radek otevřel sušenky a začal vyprávět o kolegovi, který si koupil motorku, ačkoli se na ní bál jezdit. Hana se zasmála a potom mu podala telefon.
Na displeji byla jeho páteční zpráva: „Tak co podnikneme?“
„Já nevím,“ odpověděla.
Radek se zarazil. „Co se děje?“
„Celý týden rozhoduju za lidi. V práci, doma, kolem maminky. A pak se těším, že s tebou na chvíli nebudu muset všechno vymýšlet sama.“
„Ale já ti přece nechávám volnost.“
„To jo. Jenže volnost rozhodovat o všem je někdy další úkol.“
Radek se zamyslel a sáhl po sušence. „Takže jsem ti místo hezkého víkendu dal domácí úkol?“
„Tak nějak.“
Chvíli se oba dívali na prázdné dětské hřiště pod balkonem. Pak Radek vstoupil do kuchyně pro notýsek. Hana čekala, že jí bude číst návrhy a ona si zase vybere. Místo toho napsal dvě adresy a čas.
„Zítra v jedenáct tě vyzvednu. Pojedeme na výstavu fotografií. Lístky koupím já. Když se ti nebude chtít, řekneš. Ale plán už nemusíš dělat.“
Hana se usmála. „A kam půjdeme na oběd?“
Radek si povzdechl. „Teď mě zkoušíš.“
„Trochu.“
„Bude tam malá hospoda. Mají dobré polévky. Ověřil jsem to.“
V neděli přišel před dům včas a bez jediného dotazu, kudy se jede. Hana nastoupila do auta, položila tašku na zadní sedadlo a poprvé po týdnu neměla v hlavě připravený seznam. Venku začínalo pršet. Radek zapnul stěrače a řekl: „Tak jedem.“
