Hvězdy nad lodžií

Lenka si doma vyhradila na hvězdy kout mezi knihovnou a sušákem na prádlo. Z počítače tam trčel kabel k druhému monitoru, na stole ležel blok se zakreslenými kruhy a za oknem svítily modré čtverce protějšího paneláku. Když někdo přišel poprvé, obvykle se zeptal, zda dělá účetnictví. Lenka odpovídala, že něco mnohem méně spolehlivého: horoskopy.

Nevěřila, že planety za lidi rozhodují. Bavilo ji spíš hledat v jejich postavení příběhy, stejně jako někdo v mracích vidí zvířata. Přes den spravovala počítače na městském úřadě a večer si dopřávala tenhle druh hry. U každé kamarádky, která se čerstvě zamilovala, slyšela stejnou otázku: „Můžeš se podívat, jestli nám to vyjde?“

„Můžu,“ říkala Lenka. „Ale jestli ti nebude nosit hrnky do dřezu, na Venuši to nesváděj.“

Jednou v říjnu jí přestalo na lodžii fungovat světlo. Zavolala elektrikáře. Přijel muž v zelené bundě, položil tašku s nářadím vedle květináče a představil se jako David. Byl rozvedený, měl prošedivělé vlasy a na žebřík lezl se samozřejmostí někoho, kdo nemá čas přemýšlet, jestli se vejde do fotografie.

„Co se stalo?“ zeptal se.

„Zhasly hvězdy.“

Podíval se na černé stropní svítidlo. „To by mělo jít opravit levněji.“

Když sundal kryt, všiml si monitoru viditelného otevřenými dveřmi. Na obrazovce byl kruh propletený barevnými čarami.

„Tak tohle opravovat nebudu,“ řekl.

„Proč?“

„Vypadá to, jako když zapojím dvě fáze proti sobě.“

Lenka mu vysvětlila, co kreslí. Čekala, že se zasměje nebo pronese něco o ženských časopisech. David jen přikývl. „Takže se díváš, jak se k sobě věci mají. To dělám taky. Akorát já beru zkoušečku.“

Světlo za chvíli svítilo. David si umyl ruce v kuchyni, odmítl kávu a odešel. U dveří se ještě otočil. „A co říkají hvězdy o tomhle světle?“

„Že má dobrou konjunkci s vypínačem.“

O týden později zazvonil znovu. Držel v ruce malou rostlinu v květináči.

„Minule jsem ti při práci ulomil list,“ vysvětlil. „Tak nesu náhradu.“

„To jsi nemusel.“

„Já vím. Proto jsem to udělal.“

Posadili se na lodžii. Dole někdo couval s autem, nahoře nad střechami se objevila jediná jasná hvězda. David vyprávěl o starém rádiu, které má po otci, a o tom, jak ho mrzí, že si nikdy nezapsal některé jeho historky. Lenka mu ukázala hvězdnou mapu, kterou si tiskla pro radost. Nečetli si budoucnost. Jen seděli vedle sebe a ukazovali na nebe, i když většinu zakrývaly domy.

„Víš, že bych ti mohla sestavit náš partnerský horoskop?“ zeptala se.

„A dopadl bych dobře?“

„To nevím. Potřebovala bych tvůj čas narození.“

David se zamyslel. „To netuším. Ale vím přesně, v kolik jsi dnes řekla, ať přijdu. Přišel jsem o tři minuty dřív.“

Lenka se rozesmála. Pak mu podala hrnek s čajem. Když si ho vzal, jejich prsty se na okamžik dotkly. V té chvíli ji nezajímalo, v jakém domě má Venuši a jestli je někde příznivý aspekt. Zajímalo ji, zda si David příště zase najde nějakou záminku.

Nenašel. Druhý den prostě zavolal a pozval ji na procházku.

Lenka zavřela astrologický program, napsala do kalendáře jeho jméno a pod něj jediné slovo: „Bez výpočtu.“