Manžel řekl: Pokračuj

Kamil si myslel, že ho Zdeněk pozval domů kvůli pergole. Ve čtyřiadvaceti byl jeden z nejlepších tesařů, se kterými Zdeněk spolupracoval: dělal na IČO, chodil včas a byl silný jako člověk, který osm hodin denně zvedá trámy. Dveře mu ale otevřela Dáša. „Pergola je na zahradě,“ řekl. „To je dobrý začátek,“ usmála se. „Ale dneska kvůli ní nejsi tady.“

Bylo jí sedmatřicet a učila v mateřské škole. Se Zdeňkem byli jedenáct let. Jemu bylo osmapadesát, podnikal ve stavebnictví a poslední dva roky se učil smířit s tím, že jeho tělo občas odmítá spolupracovat, i když chuť nezmizela. Nedělali z toho tragédii. Mluvili o tom, zkoušeli léky i jiné způsoby milování. Jenže Dáša měla velmi silnou sexuální potřebu a Zdeněk to věděl. Právě proto teď seděl v obýváku s vínem a vypadal klidněji než Kamil.

„Nejdřív jednu věc,“ řekl. „Tohle nemá nic společného s prací. Když řekneš ne, v pondělí přijedeš na stavbu jako vždycky a nic se nemění.“ Kamil se podíval z něj na Dášu. „Dobře. A čemu přesně mám říct ne?“ Dáša se usmála. „Mně.“ Chvíli bylo ticho. „To je nějaký test?“ „Ne,“ řekla. „Chci to já. Zdeněk o tom ví. Kdykoli můžeš říct ne. A já taky.“ Kamil se podíval na Zdeňka. „A ty?“ „Já budu většinou vedle. Možná přijdu. Možná se podívám. A pokud vám to oběma bude vyhovovat, možná něco řeknu.“ „Co?“ „Třeba že máš zpomalit.“ Dáša se zasmála. „On má rád dozor.“ Zdeněk pokrčil rameny. „Jsem ze stavebnictví.“

Kamil se konečně napil. Pak se na Dášu podíval jinak než předtím. Už ne jako na manželku člověka, který mu zadává zakázky. Jako na ženu, která seděla metr od něj, bosé chodidlo schované pod židlí, a dívala se mu přímo do očí. „A kdybych řekl ano?“ zeptal se. Dáša vstala. „Tak bych ti ukázala ložnici.“

V ložnici chvíli nedělali nic. Kamil stál u postele, jako by čekal na poslední potvrzení. Dáša přišla až k němu. „Teď už se můžeš přestat tvářit jako tesař na reklamaci.“ „Pořád čekám, jestli se neotevřou dveře a nedostanu přes hubu.“ „Otevřou se možná. Ale kvůli něčemu jinému.“ Políbila ho první.

Kamil jí položil dlaně na boky a zpočátku byl opatrný. Pak ho přitáhla k sobě a opatrnost zmizela. Jeho tělo bylo tvrdé, mladé a samozřejmé. Dáša si uvědomila, jak dlouho nezažila muže, který reaguje bez zaváhání a bez otázky, jestli to tentokrát půjde. Když mu stáhla tričko, přejela prsty po ramenou a hrudi. „Tak tohle dělají ty trámy.“ „Hlavně schody.“ „Tak děkuju schodům.“

Svlékl jí šaty. Když zůstala jen v kalhotkách, zastavil se a díval se na její prsa. Dáša vzala jeho ruku a položila si ji na ně sama. „Nemusíš hádat.“ Kamil ji políbil na krk, prsty sevřel bradavku a Dáša prudce vydechla. Druhou rukou mu rozepnula džíny. Když mu kalhoty stáhla, na okamžik se jen dívala. „No dobře.“ „Co?“ „Nic. Jen jsem pochopila, proč se Zdeněk tvářil tak spokojeně, když tě navrhl.“

Klekla si před něj, vzala ho do ruky a pomalu přejela po celé délce. Byl výrazně větší, než na co byla zvyklá, a právě ten rozdíl ji vzrušil. Políbila ho, pak ho vzala do úst. Kamil jí zajel prsty do vlasů, ale netlačil. Dáša určovala tempo sama, střídala pomalé pohyby jazyka s hlubšími a cítila, jak se mu mění dech.

Dveře se otevřely. Zdeněk se opřel o rám. „Tak co?“ Dáša se odtáhla jen tolik, aby mohla odpovědět. „Kontrola kvality?“ „Průběžná.“ Kamil ztuhl. Zdeněk si toho všiml. „Jestli ti to vadí, jdu pryč.“ Dáša se podívala na Kamila. Ten po chvíli zavrtěl hlavou. „Ne. Jen je to nezvyk.“ „To by mě znepokojilo, kdyby nebyl,“ řekl Zdeněk.

Dáša vstala, stáhla si kalhotky a lehla si na postel. „Nejdřív já,“ řekla Kamilovi a roztáhla nohy. „A pomalu.“ Kamil jí přejel prsty po stehnech a pak mezi nimi. Byla mokrá tak, že už první dotek prozradil, jak moc ji celá situace vzrušuje. Zaklonila hlavu, když jí palcem přejel přes klitoris. Zdeněk stál ve dveřích a sledoval, jak jeho žena sama zvedá pánev proti cizí ruce. V hlavě byl připravený na vzrušení. Méně na krátké bodnutí žárlivosti, které přišlo s ním.

Kamil si klekl mezi její nohy a začal ji lízat. Dáša sevřela prostěradlo a pak jeho vlasy. Vedla ho pohybem boků. „Tam. Ještě. Nepřestávej.“ Když Kamil zrychlil příliš, Zdeněk se ozval od dveří. „Pomaleji.“ Kamil zvedl oči. „Poslechni ho,“ vydechla Dáša. Zpomalil a držel stejný rytmus. Dášin dech se rozpadl do krátkých zvuků a její tělo se napjalo. Orgasmus přišel prudce. Přitiskla Kamilovu hlavu mezi stehna a na několik vteřin úplně zapomněla, že v místnosti stojí její manžel.

Když otevřela oči, Zdeněk se usmíval. „Tak?“ zeptala se. „Stavební dozor nemá připomínky.“ Kamil se postavil a Dáša si ho přitáhla k sobě. Pak sáhl pro kondom. „To jsme probrali,“ řekla Dáša. „Ano.“

Nasadil si ho a klekl si mezi její nohy. Když do ní začal pomalu pronikat, Dáša zadržela dech. Velikost, která ji před chvílí tolik vzrušovala, teď vyžadovala trpělivost. Položila mu dlaň na břicho. „Počkej.“ Kamil okamžitě zůstal stát. Několikrát se nadechla, uvolnila stehna a sama posunula pánev proti němu. „Teď.“

Zdeněk sledoval každý pohyb. Kamil se do ní dostal celý a Dáša zasténala tak hluboce, že Zdeněk ucítil další píchnutí žárlivosti. Tentokrát před ním neutekl. „Je to dobrý?“ zeptal se. Dáša se na něj podívala přes Kamilovo rameno. „Je.“ Zdeněk chvíli mlčel. Pak řekl větu, kvůli které si ten večer bude pamatovat přesněji než desítky pracovních porad. „Tak pokračuj.“

Kamil se začal pohybovat. Nejdřív pomalu, pak podle Dášiných boků přidal. Postel pravidelně narážela do zdi. Dáša ho objala nohama a přitáhla blíž. Kamil byl silný, ale nesnažil se ji přemoci; když změnila úhel nebo tempo, následoval ji. Zdeněk přišel blíž a posadil se do křesla naproti posteli. „Takhle jsem si tě nikdy nepředstavoval,“ řekl Dáše. „To je tvoje chyba.“ „Učím se.“ Kamil se na okamžik zarazil. Dáša ho chytila za boky. „Ty se učit nemusíš. Ty pokračuj.“

Druhý orgasmus přišel pomaleji. Dáša vedla Kamilovu ruku mezi jejich těla a řekla mu, kdy má zrychlit. Zdeněk už nic neřídil. Jen sledoval její tvář. Když vyvrcholila, dívala se právě na něj. A jemu došlo, že nejintimnější na celém večeru nebylo to, že ji měl jiný muž. Bylo to, že se v té chvíli hledala očima právě jeho.

Po chvíli ležel Kamil vedle ní a Zdeněk otevřel okno. „Tohle je asi nejdivnější pracovní schůzka, jakou jsem kdy měl,“ řekl Kamil. „Říkal jsem, že není pracovní.“ Dáša se přikryla přes břicho. „A kdy je ta pergola?“ Kamil se zasmál. „Po tomhle bych si měl říct příplatek.“ Zdeněk zavrtěl hlavou. „Naopak. Teď vím, že umíš dodržet zadání.“ Dáša po něm hodila polštářem.

V pondělí ráno byl Kamil na stavbě v sedm. Zdeněk přijel o tři minuty později. Chvíli oba předstírali, že nejzajímavější událostí posledních dnů je počasí. Pak Kamil ukázal na telefon. Na displeji svítila zpráva od Dáši: „Kontrola kvality příští pátek?“ Zdeněk si ji přečetl a pousmál se. „Tak co, šéfe?“ zeptal se Kamil. Zdeněk zvedl oči k rozestavěné střeše. „Nejdřív dodělej tuhle.“