Minové pole
Po předchozím vztahu si Kamila dává pozor na každý krok. Nové setkání jí ukáže, že důvěra nemusí vzniknout najednou.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ řekl David dřív, než jim přinesli jídlo.
Lucie se pousmála. „To záleží, jestli je to otázka, po které si budu přát ochrannou přilbu.“
Seděli v restauraci se žlutými závěsy a před sebou měli jídelní lístek tak dlouhý, že se v něm dalo ztratit. Byl to jejich druhý večer. Poprvé se jen prošli a na rozloučenou si podali ruce, což oba později považovali za trochu směšné.
„Proč jsi tak opatrná, když se tě někdo dotkne?“ zeptal se David.
Lucie položila menu. V žaludku jí něco cuklo. Přesně takhle to začínalo. Nevinnou otázkou, za níž se možná skrývá obvinění.
„Protože se mi to nelíbí od každého,“ odpověděla.
„To jsem nemyslel jako výčitku.“
„Já vím. Jen na ně někdy odpovídám, ještě než je někdo vysloví.“
David se zamyslel. „Po rozvodu jsem na tom byl podobně. Když bývalá žena řekla ‚musíme si promluvit‘, měl jsem chuť se schovat do sklepa.“
„Já zase slyším v každém ‚kde jsi byla‘ starý výslech.“
Oba se zasmáli, ale jen krátce. Je zvláštní, kolik starých rozhovorů si člověk přinese k novému stolu, aniž pozval jejich původní účastníky.
Číšník se vrátil. David si objednal těstoviny a Lucie polévku. Když odešel, David přisunul svou ruku na okraj stolu.
„Můžeme to dneska zkusit bez pyrotechnika?“ zeptal se.
„Cože?“
„Každý se budeme snažit nemluvit k někomu, kdo tu není.“
Lucie se podívala na jeho prsty. Pak položila vlastní ruku vedle jeho, ne na ni. „Dobře. Ale když šlápneš na minu, aspoň mi dej čas sebrat botu.“
Večeře nebyla bezchybná. David jednou nevhodně zavtipkoval o jejím bývalém manželovi a Lucie se stáhla. Jindy si ona spletla jeho ticho se ztrátou zájmu. Oba to zkusili říct dřív, než se v hlavě rozběhl celý starý film.
Při loučení před restaurací se David zeptal, jestli ji smí obejmout. Lucie přikývla a překvapilo ji, jak obyčejné to objetí bylo. Žádný slavný návrat důvěry. Jen dva lidé, kteří si ještě neznali všechny cesty.
Z autobusu mu potom napsala: „Příště bych vybrala podnik s kratším jídelním lístkem.“
„A s menším minovým polem?“ odepsal.
„To ne. Na to si vezmeme čas.“
