Sedm otevřených oken
Lucie s Jindřichem mají otevřených několik konverzací najednou. A pak zjistí, že nejvíc je zajímá právě ta jediná, na kterou si chtějí udělat čas.
Jindřichovi bylo pětačtyřicet a jako obchodní ředitel byl zvyklý mít rozehraných několik věcí najednou. Na monitoru deset tabulek, v telefonu tři hovory, v hlavě čtyři termíny. Když si po rozvodu založil profil na seznamce, udělal totéž. Sedm otevřených konverzací mu připadalo skoro normálních. Jedna žena milovala hory, druhá víno, třetí mu každé ráno posílala fotografii kávy. Lucie, devětatřicetiletá interiérová architektka, to měla podobně. Ne proto, že by sbírala muže, ale protože se bála zavřít dveře příliš brzy. Když máte před sebou tolik možností, říkala si, je přece rozumné nic nepokazit unáhleným rozhodnutím. A tak oba každému věnovali kousek večera a nikomu celý.
S Jindřichem začala Lucie úplně obyčejně. Poslal jí poznámku o lampě na její profilové fotografii a ona ho opravila, že to není lampa, ale prototyp svítidla, který sama navrhla. Za hodinu se hádali o to, zda je horší špatně navržená kuchyň nebo špatně navržený vztah. Za týden věděl, proč Lucie opustila svou první velkou práci, a ona věděla, proč Jindřich už nikdy nechce bydlet v domě se zahradou. Mezitím ostatní okna zůstávala otevřená. Jen se v nich začaly objevovat stejné otázky. „Jaký jsi měl den?“ „Co hledáš?“ „Co děláš o víkendu?“ Jindřich na ně odpovídal čím dál později. Lucie někdy rozepsala odpověď jinému muži a uprostřed věty zjistila, že přemýšlí, co by na totéž řekl Jindřich.
Jednou večer jí napsal: „Máš tam ještě hodně otevřených oken?“ Lucie se podívala na seznam konverzací. Sedm vláken. Některá už několik dní téměř mrtvá. „Pět,“ zalhala ze zvyku a hned se opravila. „Sedm. Ale vlastně jedno.“ Jindřich chvíli neodpovídal. „Já taky.“ „Takže jsme exkluzivní?“ zeptala se. „Ne.“ „Tak co jsme?“ Jindřich si prohlédl svoje chaty a jeden po druhém je zavřel. Nezablokoval ženy, nesmazal profil, nic nikomu neslíbil. Jen pochopil, že pozornost není nekonečný tarif. „Asi dva lidi, kteří zjistili, že otevřených může být sedm oken, ale dívat se pořádně jde jen z jednoho.“ Lucie si tu větu přečetla dvakrát. Pak zavřela šest konverzací také.
