Znamením zájmu je otázka
Lucie je zvyklá, že se jí lidé ptají na povrchní věci. Jedna obyčejná otázka jí ale připomene, jak příjemné je být opravdu viděna.
Na oslavě narozenin se Lucie ocitla u stolu mezi lidmi, které znala jen podle křestních jmen. Všichni mluvili nahlas a střídali historky tak rychle, že se často začali smát ještě před pointou.
Po její levici seděl muž, který jí během deseti minut stačil vyprávět o autě, dovolené, úspěšném synovi i novém běžeckém rekordu. Říkal to mile, ale Lucie měla po chvíli pocit, že poslouchá rozhlasovou stanici, na níž chybí tlačítko pro vypnutí.
Naproti ní seděl Tomáš. Nemluvil moc. Občas se přidal k žertu, nalil někomu vodu a jednou odsunul svíčku, aby nepřekážela talíři. Lucie si ho všimla teprve ve chvíli, kdy se jí zeptal, proč má na klíčích malou plechovou želvu.
„Dostala jsem ji od babičky,“ odpověděla. „Říkala, že kdo jde pomalu, aspoň si všimne, kam jde.“
„A funguje to?“
„Většinou běhám všude pozdě.“
Tomáš se usmál. „Takže je to želva s velmi těžkým úkolem.“
Když se ostatní pustili do debaty o drahých restauracích, zeptal se, co její babička ráda vařila. Lucie začala mluvit o jablečných knedlících, které se nikdy nepovedly stejně, protože babička odmítala cokoli vážit. Tomáš se neptal ze zdvořilosti. Zajímalo ho, jak se dělá těsto, jestli jablka zůstávala uvnitř a proč se knedlíky podávaly na starých květovaných talířích.
Lucie se zarazila. „Ty opravdu posloucháš, co říkám?“
„Mám rád knedlíky,“ odpověděl vážně.
Smáli se. Za chvíli se Tomáš rozpovídal o dílně, v níž opravoval lampy, a Lucie mu položila tolik otázek, že je přerušila až oslavenkyně s dortem.
Když se loučili v předsíni, první muž jí podal vizitku. „Ozvěte se, když budete chtít vidět pořádné auto.“ Lucie poděkovala a zasunula vizitku do kapsy kabátu.
Tomáš se zastavil u dveří. „Ještě jedna věc,“ řekl. „Můžeš mi někdy ukázat ten recept? I když v něm nejspíš není ani jeden gram.“
„Možná,“ odpověděla Lucie. „Ale budu chtít vidět ty tvoje lampy.“
Venku jí zazvonil telefon. Oslavenkyně poslala společnou fotografii. Lucie na ní vypadala, že se směje zrovna ve chvíli, kdy jí někdo položil otázku, na kterou chtěla odpovědět.
