Silný muž nemusí tlačit

Naděžda stála před kulturním domem a zvažovala, jestli se ještě může nenápadně otočit. Na dveřích visela cedule „Taneční pro dospělé – začátečníci“ a uvnitř někdo zkoušel reproduktor. Na tanec neměla talent a rozhodně ne náladu snášet muže, který jí bude po každém kroku vysvětlovat, že to dělá špatně.

Přihlásila ji kamarádka. Sama na poslední chvíli onemocněla.

„Vy čekáte na kurz?“ zeptal se vysoký muž v tmavém svetru. V ruce držel plátěnou tašku a vypadalo to, že se nejspíš také bojí otevřít dveře.

„Zvažuji útěk,“ řekla Naděžda.

„To bychom si mohli podat přihlášku na společný.“

Jmenoval se Viktor. Neptal se, jestli je vdaná, zda se chce seznámit ani jak dlouho chodí sama. Jen jí podržel dveře, aniž by předpokládal, že půjde za ním.

Na parketu bylo překvapivě veselo. Lidé se pletli, počítali do čtyř a občas se sráželi v zatáčkách. Viktor vedl jistěji než Naděžda, ale pokaždé zpomalil, když potřebovala najít rytmus.

„Můžeš mě klidně opravit,“ řekla po jednom nepovedeném obratu.

„Můžu. Ale to by se nám oběma asi přestalo líbit.“

Když lektorka vyhlásila přestávku, Viktor nabídl, že zajde pro vodu. Naděžda přikývla. U stolku s kelímky se k nim přidala žena, která nahlas komentovala, jak má správně vypadat taneční pár. Viktor jí zdvořile odpověděl, že dneska se učí hlavně netahat jeden druhého po sále.

Po hodině vyšli ven do mokré ulice. Viktor se zeptal, zda by s ním nezašla na kávu. Naděžda byla unavená a představa dalšího rozhovoru ji nelákala.

„Dnes ne,“ odpověděla.

„Jasně. Tak třeba někdy po kurzu.“

Nezkoušel ji přemlouvat. Nepokládal otázky, které by měly změnit její odpověď. Jen si upravil tašku na rameni a popřál jí hezký večer.

Příště přišla dřív. Viktor už stál u šatny a zápasil s přezkou u boty.

„Mám nabídku,“ řekla. „Když mi přestaneš šlapat na špičky, pozvu tě po hodině na kávu.“

Zvedl hlavu. „A když nepřestanu?“

„Tak mi ji koupíš ty.“

Zasmál se. Tentokrát ho za ruku na parket vzala ona.